Vosihnizdo | Der

" Najdi mága," už měsíc to lovce v hlavě pronásledovalo. Vyštvalo ho to z poslední vesnice. Schoulil se pod převisem, aby byl krytý aspoň trochu před nepohodou. Sezóna končila a Der doufal, že až prodá veškerý úlovek, že se bude moct přes zimu zase někde na pár měsíců usadit.

A najednou byl zase na cestě, jen s malým ranečkem. Zbytek zůstal v té zasrané hospodě. Ani ohýnek si rozdělat nemohl, nebo spíš nechtěl. Co kdyby. Kéž by tu byla Yulla, ta by nejspíš věděla, oč jde. Proč je zase na cestě. I když. I když to, že slyší  ten zpropadený hlas, bylo samo o sobě důvodem. Jenže nebyla tu a už nebude. Upálili ji. Draci přeci neexistují, byli přeci vyhlazeni před staletími v bojích a ona nebude vykřikovat, že slyší jejich hlasy. A tak, jako mnozí, hořela. A Der utekl a bylo jen otázkou času, kdy si někdo všimne, že naslouchá něčemu jinému než běžnému hovoru.

Hlas byl většinou zticha, když putoval divočinou a přibližoval se Boranským horám, přestávky taky byly v pořádku. Hlas a pocity neklidu v něm začaly sílit v okamžiku, když se zastavil někde na delší dobu.

A na té poslední zastávce... Už bylo hodně pozdě, když dorazil k bráně. Po chvíli přesvědčování, jako vyborná přesvědčovací metoda se ukázaly dva měďáky, ho hlídka pustila do vesnice. A tak seděl v teple hostince. Teplo, jídlo, medovina, poklid večera a únava udělaly svoje. Přestal dávat pozor a pomalu začal poklimbávat. Vůbec nezaregistroval děvče, které se ho přišlo zeptat, jestli chce nachystat místo ke spaní. V tu chvíli bylo absolutní ticho, když zaječel, že žádnýho zasranýho mága hledat nebude. Bylo jasné, že patří k hledaným.

Hostinský se u něj zastavil a jen sykl, "pojď, dřív než si tu bude někdo chtít přivydělat  udáním. Poznal jsem tě, pane. Před lety mi tvoje sestra pomohla. Teď jí to budu moci splatit. Ukážu ti tvůj pokoj pane", pronesl hlasitěji. "Půjdeš jako spát," pokračoval znovu tiše." Okno vede na střechu stáje a pak už jen za zeď vesnice. Bezpečno tu nikdy nebylo a teď s tím pronásledováním ještě míň. O koně se ti postarám a až se znovu potkáme, přivedu ti ho a budeme si muset promluvit"

A tak seděl pod kamenným převisem, v zimě, promočený, bez koně, bez ohně, bez jídla, jen s tesákem a proklínal draky, císaře, rodinu a vůbec celý podělaný život. Blížila se zima a on podle všeho mířil k Boranu.

Přemýšlel, kde se stala chyba, že Deren z Alkaie se stal vyvrhelem společnosti. A sestra...Nechtěl na to ani pomyslet. Když si pro Yullu přišli, jen zakřičela. "Uteč, bratříčku."  Vždycky ho chránila a on se nikdy nestaral o to, co bude nebo co bylo. Lov, zábava, střelba, koně to byl jeho život. No aspoň tím lovem jsem se byl schopný uživit,

pomyslel si. Přišlo mu s podivem, že ta štvanice ještě po takové době neskončila a spíš houstla. A ten divný hospodský.

Roky v divočině Dera otužily, zima nezima, usnul.

Znovu běžel jako kluk dlouhou chodbou, otevřenými dveřmi viděl sestru s rodiči. Tvářili se znepojeně, ale když ho zahlédli, nasadili nepříliš přesvědčivé úsměvy. Pak najednou rodiče nebyli a on zůstal s Yullou. Neměl snahu se cokoliv naučit víc a ona ho nijak nenutila. Zaslechl jen jako ozvěnu snu, "....stejně dožene, dožene, dožene." "Pane, pane" hostinský stál nad ním i s koněm.

"Musel jsem vás najít, musím vám pár věcí říct a dát a dřív než bude pozdě. Pro vás." Najednou držel pásek, který vídal na otci a pak na sestře. "Vaše sestra zachránila dcerce život, při červené nemoci, žena zemřela před tím než přišla. Neměl jsem jí jak zaplatit, ale chtěl jsem aspoň něco pro ni udělat. Řekla mi, že přijde čas, kdy se my dva setkáme a bude potřeba mé pomoci. A tak, když pak budu chtít, můžu považovat svůj dluh za splacený. Nechala mi pro vás tady ten balík a pásek. Jo a ještě tohle ' je to teď na tobě Dečku, najdi Mág´ˇ. "Ona řekla Dečku?" "Mmmm" "No tak to fakt byla Yulla." "No vždyť ti to pane říkám, malou zachránila kouzlem a někdo jí viděl, ten balíček i pásek mi stihla dát. Pak už jsem ji viděl až, no až na tom náměstí...." "Ty jsi tam byl?" "Ano, to bylo to poslední, co jsem pro ni mohl udělat, zůstat do poslední chvíle. No nic už musím jít. Jo tady vás hned najdou, tohle místo znají všichni místní. Když jdete po svých tak dvě hodiny, tak se bude cesta stáčet k severu, přímo v tom ohybu se dáte doleva, pak už to místo najdete."

Der hleděl za postavou, která zmizela ve cloně deště. Když sáhl do sedla, tak vykřikl bolestí. Spálil se. Odkryl houni a našel zakrytou mísu, přidělanou tak aby nepopálila koně a udržela jídlo teplé. Shltnul ho ve stoje a už na nic nečekal. Jestli ho našel hostinský, i když tomu asi bylo jasné, kde hledat v tomhle počasí, tak ho najdou i druzí.

Pobídl koně, ale po chvíli z něj slezl, nechtěl minout. V ruce držel Yullin pásek a na chvíli měl pocit, jako by vedle něj stála. "Sestřičko?" "Ano?" Úlekem málem pustil pásek. "Ne, neboj, pokud máš v rukou ten pásek...no nejsem mezi živými a ty mluvíš no s něčím jako je vzpomínka na mě. Nebudu ti moc odpovídat ani dělat extra společnost. Budu tě muset hodně rychle seznámit s historií a především historií rodu. Ale to že mě slyšíš, znamená, že otcovy obavy se nenaplnily. Měl strach, že jsi nezdědil nic ze schopností našeho rodu. Je mi nyní jasné proč. Všechno popořádku a povím ti i o tom hostinském. Vždycky když budeš mít na sobě pásek, uslyšíš mě." "A ty slyšíš mě?" "Tahle část mého já ano. Máme nějaký čas a prostor, takže teď najdi ten úkryt, o kterém mluvil Ressel, pak se pustíme do práce, budeš na to potřebovat klid a soustředění, jo a promiň za toho Dečka, ale řekla bych, že to tě přesvědčilo, že to je ode mě."

Ztichla. Der ten prostor k přemýšlení moc nevítal. Učitel mu vždycky říkal, že myšlení bolí a on to vždycky používal, když utíkal z hodin.

Cesta se vinula kolem potůčku. Málem tu odbočku přešel. Zahlédl pohyb v houští a v tu chvíli mu došlo, že je u místa, kterém mluvil ten Res, Rese. No bude se zase muset dostat do kondice a začít se víc soustředit. Uvědomil si, že je teplo, rozhodně tepleji, než před půlhodinou a i déšť se proměnil jen v jakousi páru. A taky ticho, absolutní ticho.

"Yullo?" "Ano, Dere?" "To je co?" "Co je co?" "Teplo, ticho...." "No, císař se snaží namluvit, že vládnou právem a že magii vyhubili i s draky. No tak tohle je malá ukázka magie. Tohle místo je chráněno před vnějšími vlivy, poskytne útočiště. Vytvořila jsem ho pro tebe, když začalo být jasné, že je s námi zle. Všechno ti to řeknu. Bude to dlouhé povídání a ještě delší cesta, kterou budeš muset vykonat. Až odsud odejdeš, silnější ochrana zmizí. Slabší tu zůstane, aby ho našel i Ressen s Mirou, mám obavy, že je čistka taky nemine."

"Proč? Teda mně je jedno, že sem přijdou, ale proč by je měla postihnout čistka a co....?" "Počkej, dej si čas, odstroj koně. Začnu u naší rodiny a budeme pokračovat dál. Všechno proto, abys pochopil, co se děje, proč se to děje. A abys byl připravený." "A co když nechci." Ozval se Yullin tichý smích, "tak na to se tě nikdo ptát nebude, prostě to přijde a bude jen na tobě jak se toho zhostíš." Slova pálila jako políček.

Odsedlal koně na mýtince a rozmýšlel o podivnostech svého života. Pak s povzdechem zhodnotil, že větší ho ještě čekají. Vzal pásek do rukou.