Blíží se tvůj svátek a já toho mám dost na srdci.

Mezi námi nikdy nepadala žádná přeněžnělá slovíčka. Máme se rádi i bez toho. Ale trvalo mi to dlouho než jsem si to uvědomila. To bys přece mohl pochopit, když jsem se narodila jako první a nejen tobě a mámě, ale i do širší rodiny. Zpovykaný rozmazlený sprateček, který si ovšem dlouho neužíval pozornosti jedináčka.Tak potřeboval trucovat.

Řekla

Tak si tak poslouchám písníčky, čtu si a jinak nabírám energii.

Přišla Nejmenší kouká na mě a říká. "Mami, rozhodla jsem se, že zabiju myšlenkou jednoho ze svých rodičů." "?????!!!!!!!" "A rozhodla jsem se pro tátu." "?????" "Jo víš, že teď umřel soused?"

Tak teda nevím, kde se stala chyba.

 Justinyán se zamyšleně hrabal v hlíně a vyhledával ty nejjemnější stvoly trávy. Kdepak asi maminka je, přemýšlel, nikdy ho přeci nenechávala samotného. "Ty jsi ale divný," zaslechl za sebou tichý smích. Vyskočil snad metr do vzduchu, ještě se k němu nikdo nedostal tak blízko, aniž by o něm věděl. Maminka byla dokonalý strážce, uvědomoval si.

"Slečno Yullo, vaši rodiče vás chtějí vidět." Starší služebná se formálně uklonila. To všechno bylo divné. Málokdy někoho posílali, pokud tak to byl starý zahradník a ten ji obvykle přitáhl za ucho, slečna Yulla obvykle měla jiný názor, kdy a jak se má dostavit domů k rodičům.

Klečela na zemi v koutku zahrady, aby na ni nikdo neviděl a pokoušela se donutit poupě ke květu. Saar

" Najdi mága," už měsíc to lovce v hlavě pronásledovalo. Vyštvalo ho to z poslední vesnice. Schoulil se pod převisem, aby byl krytý aspoň trochu před nepohodou. Sezóna končila a Der doufal, že až prodá veškerý úlovek, že se bude moct přes zimu zase někde na pár měsíců usadit.

Blahé paměti za časů Psiny l., řečené Hraběnky, jsme s ní toho prožili dost :-D.

V dobách pradávných, kdy opice ještě byly opice, než se staly lidmi a draci létali po nebi, se stalo, nestalo...