Blíží se tvůj svátek a já toho mám dost na srdci.
Mezi námi nikdy nepadala žádná přeněžnělá slovíčka. Máme se rádi i bez toho. Ale trvalo mi to dlouho než jsem si to uvědomila. To bys přece mohl pochopit, když jsem se narodila jako první a nejen tobě a mámě, ale i do širší rodiny. Zpovykaný rozmazlený sprateček, který si ovšem dlouho neužíval pozornosti jedináčka.Tak potřeboval trucovat.
Řekla bych, že jsme si dávali sodu vzájemně. Ty jsi mě nakrmil ve dvou letech feferonkama, nechal si mě stát v zimě na dvoře a šel pro foťák, když jsem spadla do potoka a já jsem pro změnu byla ochotná sedět u obědu tři hodiny a po soustech odnášet maso do záchodu. Prostě maso NE! Svačiny jsem schovavala za postelí a hrála si na Fleminga. Když jsem spadla do studny a když jsi musel sundávat sestru ze stromu, na který za mnou vylezla, ale dolů už jí to nešlo.
Když si vzpomenu, jak jsem na výletě prudila takovým způsobem, že ses po pětadvaceti kilometrech v nohách otočil se slovy "a máš pravdu, mě už to taky nebaví, jdeme zpět." A vláčel si celou bandu 2,3 km zpět, až ztichl i ten největší prudil. Když si na to vzpomenu, ještě teď se divím že žijeme. :-D Ale děkuju ti za tyhle cenné lekce. V souboji s Nazgúly mi tyhle chvilky byly poměrně drsnou inspirací, jak je nezabít, ale aspoň trochu počechrat pírka. Přežili to i oni a teď se tomu smějí a někteří tyhle praktiky už zavádějí ve svých hnízdištích.
Když jsem se nedostala na školu, brala jsem to jako svoje selhání, přeci jen, podědila jsem toho od tebe dost. I nechuť dělat věci, ve kterých nevidím smysl a žádná jednička pro mě nebyla dostatečnou motivací, když jsem zhodnotila, že je to blbost, že to pro život potřebovat nebudu. A vnímala jsem že jsme se v tu dobu od sebe odcizili. Jo až teď jsi se přiznal k tomu, že tě trápí to, že to nebyla moje komunikace s učiteli, ale tvoje potřeba dělat si věci po svém a tak jsi s díky odmítl nabídku vstupu do strany. A citoval jsi teď, po třiceti letech z paměti, rozhodnutí o nepřijetí. "Tati, já ti za to děkuju, nejsem jiná." Bylo vidět, jak moc se ti ulevilo, když jsme o tom mluvili. Nejsem jiná a uvědomuju si, že bych udělala to samé. A vlastně to dělám.
Děkuju ti, že jsi tu byl pro mě, když jsem najednou osaměla, přivezl jsem ti dřevo. Zavolal jsi, to nebyla tvoje specialita, to vždycky obstarávala máma. Vím s jakými démony se potýkáš, když nás máma dvakrát vystrašila svýma nemocema, když umřel děda, když umřel můj milovaný strýc, tvůj bratr. A přesto všechno, "tati, pomoc" a byl jsi tu.
Děkuju ti. Mám tě ráda.
