Vosihnizdo | Yulla

"Slečno Yullo, vaši rodiče vás chtějí vidět." Starší služebná se formálně uklonila. To všechno bylo divné. Málokdy někoho posílali, pokud tak to byl starý zahradník a ten ji obvykle přitáhl za ucho, slečna Yulla obvykle měla jiný názor, kdy a jak se má dostavit domů k rodičům.

Klečela na zemi v koutku zahrady, aby na ni nikdo neviděl a pokoušela se donutit poupě ke květu. Saar se pokoušela podívat, co Yulla dělá, ale viděla jen kvítek. Yulla se zvedla ze země a šla pomalu za Saar.

"Yullo," otcův hlas ji vytrhl z přemítání nad tím, proč se jí dnes nepovedlo, aby ten tulipán vykvetl. "Saar, děkuji, můžete jít, Yullo, co jsi dělala v zahradě." Otec seděl ve své pracovně, zády k oknům, těžké závěsy z velké části okna zakrývala. Maminka, ta která se vždycky usmívala, se tvářila dost...vyplašeně? přísně? nejistě? Nikdy ji takhle neviděla. "A Saar, prosím zavřete dveře." Tolik formality. "A vy mladá dámo, vy mi teď povíte, co jste dělala v zahradě." Tohle nebyl táta, tohle byl najednou cizí muž.

Yulla polkla na prázdno a pokoušela se v hlavě srovnat myšlenky. Moc se bála, tak moc, že ....najednou to přišlo. Přestala se ovládat a v tu chvíli kolem ní začali poletovat motýli. Motýli? Brzo na jaře? Jak zpanikařila ještě víc a začala se ohánět, tak najedno. Vzduchem zavířila surová divoká energie. Místnost v okamžiku potemněla, hořící zavěsy poletovaly v divokých poryvech větru a na zem padaly knihy. V okamžiku, kdy kolem Yulliny hlavy proletěl těžký obouručnní meč, otec po ní skočila zalehl ji. Na okamžik se čas zastavil a pak všechno přešlo. Místnost vypadala jako po boji. Alkian držel omdlelou Yullu v náručí a vyměňoval si vyděšené pohledy s Derenou.

"Yullo, budeš muset začít cvičit ovládání magie," Alkian přecházel pokojem sem a tam a mnul si nepokojně bradu. "Ale tati, vždyť magie neexistuje, vždyť mě Thev přece učil historii dračích válek a že s posledními draky zmizela i magie." Derena, která seděla na posteli a měla Yullinu hlavu v náručí , se ošila. "Víš, zlato, ono je trochu jinak, jen jsme měli s tvým otcem za to, že je čas. Magie je v tobě hodně silná a poněkud se odlišně projevuje než jsme byli zvyklí. Budeme muset změnit zavedené zvyky a je pravda, že časy se hodně mění."

"Co víš o Dračí bitvě u Boranu." změnil Alkian téma. "No, Alcanor, zůstal s posledním drakem, byli obklíčeni a zabiti." "Yullo a nezdá se ti divné, že drak, který chrlí oheň, může létat čeká jako ovce na porážku?" "To mě nenapadlo, ale vždyť já nevím, jak vypadali, něco co zůstalo jen v té knize, co byla v knihovně." Jen si spolu zase vyměnili pohledy. "Yullo, jakou knihu?" "No byly tam kresby draků a takové divné písmo, ale dokázala jsem to přečíst." "Ty jsi měla v ruce Draagllu!?" "Co to je ta drája?" Pokoušela se to zopakovat Yulla. "Draaglla, dračí kodex, ten zmizel s draky. Zpět však k Alcanorovi."

"Alcanor měl několik možností, zvolil to, co zvolil. Odváděl draky k Boranu a ukládal je k spánku..." "Tati, to je přece už několik set let, jak asi teď budou vypadat, prach?" "Yullo, jsou to draci, ti stářím neumřou, teď spí, kdyby je Alcanor nezastavil, už by tu lidé nebyli." "A tak proč je zastavil?" "No někteří lidé se spojili s draky, někteří draci dokázali na sebe vzít lidskou podobu a měli potomky. My patříme přímo k Alcanorovým potomkům." Derena se nadechla, "to je linie tvého otce, Alcanor žil v Alkaii, v Boranu žil Brex a z téhle linie jsem já. Alcanor patřil k černým drakům. Brex a jeho potomci byli zelenozlatí." "No ano, v tvé krvi se pojí krev dvou dračích větví, možná proto ta magie je v tobě tak silná. Oni ti dva nebyli zrovna přátelé a rodiny byly víceméně na kordy, nějak jsme to s tvojí matkou porušili." Alkian  se pousmál na svou ženu. " Jde o to, že v každém dračím potomkovi více či méně dřímá jejich krev a nějak se projevuje, zatím to bylo tak, že kolem 16 -17 roku se v nás začíná ta krev začíná probouzet a my se s ní učíme žít, využívat a ukrývat. Nezapomeň, že je víc jedinců, kdo na draky nezapomněl a bude se jejich krev snažit vyhladit zcela."

"Císař?" Uplně tichounce se zeptala Yulla, tak že jí skoro nebylo rozumnět. "Ten také, ale ne, uvědom si, kdo organizuje popravy drakonitů, kdo stojí kolem císaře, tam se soustřeďuje moc a bohatství." "Lord Noreel?" "Skoro," nevesele se usmál Alkian, "cirkev, drahoušku, ode dneška začíná tvá výuka neoficiálních dějin, magie, dračího jazyka a všeho, co v tobě Alcanor najde, abys to v sobě rozvinula."

"Tati, řekl jsi Alcanor?" Ujišťovala se Yulla. "Odbočili jsme od bitvy u Boranu, ale všechno souvisí se vším. Alcanor vlastně všechny uspal, když se podíváš na reliéf Boranských hor, proč myslíš, že jim místní říkají Dračí skály? Drak, který tam padl byl Brex a Alcanor zmizel." Odepjal stříbrný pás a podal ho  Yulle, Derena poodstoupila od Yully. "Uvidíš sama."

Yulla opatrně vzala opasek do rukou. "Mimochodem, je ti jasné, že o tomhle nesmíš nikdy, nikde s nikým mluvit. Pokud možno ani s námi." "Proč ne s vámi?" Nechápala. "Víš, Alcanor přemístil své vědomí do tohoto opasku, ALE" , zdůraznil hlas, "nekomunikuje s každým a i se mnou mluvil za celý můj život dvakrát. Je pravda, že víc nebylo potřeba, a stejné poučení jsem dostal i já. Od své matky. Má nás to chránit i před námi samými a snad jednou přijde následovník, který nás všechny spojí draky, lidi i drakonity zase dohromady. Podívej se, jak naše země skomírá a byla první mezi prvními. Chamtivost, závist, strach, korupce, boj o moc, to je to co nás zničilo."

Pořád váhala. "Co se stane?" "Nic a všechno, můžeme tu s matkou zůstat, můžeme odejít, volba je na tobě." Najednou stál u dveří, nečekaně je otevřel, Saar vpadla do pokoje na zem. "Co čekáš, že se teď stane?" zeptala se ledově Derena, "tvoje chování tě bude stát život, ohrožuješ totiž život mého dítěte." Saar otevřela pusu, "paní, prosím, zabij mě, klidně mě zabij, jen zachraň mou vnučku. Jste poslední, kdo jí může pomoci. Má rudou nemoc, byli jsme v chrámu, vzali si téměř náš celý majetek,prý za přímluvu a pak nás vyhodili, s tím že je stejně Mira zkažená, že ji nezachrání. Lidé si mezi sebou šeptají, že vy jste potomci, prosím, zachraň ji." Slova se za Saar řinula jako vodopád, téměř panikařila. Yulla překvapeně na Saar hleděla, nikdy ji nenapadlo, že by mohla mít rodinu, vždycky tak nějak předpokládala, že ona patří k nim.

Derena se k Saar naklonila, "jak dlouho....?" Saar na ni chvíli hleděla, "co? Jak dlouho?" "Jak dlouho je nemocná?" "Jo, aha už týden, paní, zatloukli jim dveře a jen oknem jim občas jsem schopná prostčit jídlo. Dceru už to zabilo, jen Ressen se zatím drží a stará se o ni. Dlouho už nevydrží." Slzy se Saar koulely po tváři. Alkian se mračil, tohle vyrušení se mu nezamlouvalo. Derena mu konejšivě položila ruku na rameno. "Proč si myslíš, že jsme ji schopni zachránit?" "Já nevím, jestli jste, to přeci ale dračí děti byly kouzelníci, léčily." Saar klopila uslzené oči k zemi, "ale když to nezkusím, umře určitě, takhle budu vědět, že jsem udělala všechno."

Alkian se otočil k Yulle, aby ....Yulla měla pásek na sobě, oči v sloup a pomalu se kácela k zemi.