Každé rozhodnutí

Nebo bych taky mohla napsat - dávej pozor na to, co si přeješ, aby se ti to nesplnilo. Jenže v konečném důsledku je tahle věta spíš udivený výkřik, co si to vlastně doopravdy přeju.

V menší nebo větší míře, tak jako tak, zachytáváme sen, Sen Duše a nějakým způsobem ho i realizujeme. Občas ale zjistíme, že je to ještě malinko jinak a tak nás napadne, co jako s tím a jak dál. No a a pak se začnou dít věci i bez našeho velkého úsilí, třeba výpověď v práci, rozpad vztahu.....

A začneme se léčit, začnou procesy, vedoucí nás k sobě samé(mu), k Bohu, k Duši. Nazvěte si to, jak je libo. A začneme litovat našeho přání či rozhodnutí. Někdy se nám (ale k naší vlastní škodě) podaří ten proces zvratit, zastavit či zpomalit, jenže prožitky z toho plynoucí, jsou nakonec natolik nepříjemné, nepřijatelné a nepohodlné, že nakonec kapitulujeme. Sami před sebou. Začneme poznávat, kdo nejsme a začneme nacházet sami sebe. A největší objev učiníme, v okamžiku, že když se přestaneme hledat a honit se jako pejsek za svým ocasem, tak jsme se našli.

A v tom okamžiku nám dojde, že všechno, co se nám dělo, bylo proto, abychom ocenili a oslavili, to kdo jsme. Že veškerá rozhodnutí a přání byla v naprostém pořádku a souladu s naší Duší a že to přání a rozhodnutí, které jsme učinili, obvykle v nějaké krizové chvíli, bylo to nejlepší, co jsme pro sebe mohli udělat. Mo ♥