Emoce - nemoce

   Člověk na své pouti se setká s mnoha situacemi a mnohdy z nich leze sotva po čtyřech, ne-li se plazí, či dokonce padne. Čas a mysl mnohé "milosrdně" přikryje. A ano, pokud se s tím nesrovnám, tak mě situace napomáhající k pochopení a růstu, budou neustále dál kopat do zadele, dokud se nenarovnám a nesrovnám se sám(a) se sebou.a tedy i s druhými.

   A pomůže to vyléčit i ony rány. Jsou ovšem rány, každý má nějakého svého kostlivce jinde, které čas nezahojí. Není třeba však věšet hlavu ani klesat na mysli. Jde o přístup k zranění, ne k tomu kdo či co ho způsobil. Jde o nakládání v srdci s danou zkušeností, o úctě k prožité bolesti i smutku a žalu. O uchopení těchto emocí a přivítání je v životě. Emoce nejsou ani zlé ani dobré. Je to jazyk, kterým jsme zapomněli mluvit a začali se ho bát. Emoce nás navrací k sobě a ctí naše zkušenosti. Naučíme-li se znovu tímto jazykem hovořit a především naslouchout této řeči i ty "nezahojitelné" rány se pro nás stanou velkým přínosem a katarzí k novému životu. Dokážu-li odpustit člověku, který mi ublížil a přát mu štěstí, pouštím si do svého života novou čistou energii, nezatíženou starými programy, vedoucí k uzdravení na všech úrovních a zároveň i posiluje na vnitřních sebe vymezujících hranicích - Takto ano a takto už se ke mně nechovej, s respektem k sobě i druhým. Zároveň mě nic nenutí být v kontaktu s tímto člověkem, naopak pochopím-li, oč šlo a odpustím, sám z mého života odejde.