Justinyán se zamyšleně hrabal v hlíně a vyhledával ty nejjemnější stvoly trávy. Kdepak asi maminka je, přemýšlel, nikdy ho přeci nenechávala samotného. "Ty jsi ale divný," zaslechl za sebou tichý smích. Vyskočil snad metr do vzduchu, ještě se k němu nikdo nedostal tak blízko, aniž by o něm věděl. Maminka byla dokonalý strážce, uvědomoval si.